Jednou z nejznámějších osobností židovského původu, která je spojena s městem Jihlavou a která se intenzívně podílela na životě tamního spolku, byl Siegmund Werner, který se narodil 5. října 1867 ve Vídni. V roce 1877 se rodina z důvodu lepších pracovních příležitostí přestěhovala do Badenu poblíž Vídně, kde Werner navštěvoval Zemské reálné vyšší gymnázium (Landes-Real- und Obergymnasium). Poté studoval medicínu na vídeňské univerzitě a v roce 1896 získal doktorát. V Jihlavě provozoval od roku 1904 zubní ordinaci a v letech 1923/24 se zde stal členem městské rady, kde působil jako prostředník mezi německými a českými stranami. (Lamm: Gold, s. 248)
Ještě jako student univerzity se od roku 1884 účastnil sionistického hnutí, působil v prvním židovském národním akademickém sdružení "Kadimah" a založil podobné sdružení jménem "Gamala" se svými přáteli Berkowiczem a Erbstem. Nadšený myšlenkou židovského státu odešel do Vídně hned poté, co v roce 1896 byla vydána stejnojmenná kniha Theodora Herzla. Zde se stal jeho osobním tajemníkem; „Rovněž sehrál významnou roli při organizaci tiskové informační služby pro první sionistické kongresy.“ (Lamm: Gold, s. 249) a do roku 1903 byl redaktorem týdeníku Die Welt (Vídeň / Kolín nad Rýnem; 1897-1914); jeho příspěvky zde byly publikovány až do roku 1910. Tyto noviny, založeny Herzlem, měly být pevným pilířem a jeho vedení, jehož součástí byli také Paul Naschauer a Martin Buber, si dalo za cíl „vytvořit mezinárodněprávní bezpečný domov pro ty Židy, kteří se nemohou nebo nechtějí asimilovat v místě jejich současného bydliště.“ V roce 1904 se Werner přestěhoval se svou ženou Františkou, rozenou Reichovou a jejich třemi dětmi Theodorem (později primářem v sanatoriu Schweinburg ve Zlatých Horách), Robertem (žijícím v Londýně) a Edith Ruth (pozdější ředitelka školy rytmiky a gymnastiky v Ostravě) zpátky do Jihlavy, kde se podílel na založení a organizaci sionistického sdružení „Theodor Herzl“, židovského akademického prázdninového sdružení Hasmonäa, sdružení židovských skautů „Techeleth“ (založené v roce 1921) a mnoho dalších.
Psal hlavně sionistické články v novinách a úvodníky o výchově mládeže, například pro Die Welt nebo pro sionistický časopis Jüdische Volksstimme (Thesiath Tal. Modlitba k rose na první den Pesachu, 25. 4. 1912), vydávaným Maxem Hicklem v jeho brněnském nakladatelství (Brünner Verlag) mezi lety 1900-1934. Roku 1903 vydal sbírku básní Ruth und andere moderne Gedichte, která je ve „své jemné lyrické dokonalosti plna hlubokých myšlenek a vřelé lásky k židovským lidovým zvykům“. (Lamm: Gold, S. 249f.) Ústřední báseň Ruth, která byla ve Welt vytištěna již v roce 1901, autor věnoval svému „drahému příteli Bertholdovi Feiwelovi“. Kniha Megillath Ruth, kterou Werner zbožňoval a které si cenil víc než Megillath Esther, mu jistě sloužila jako impuls a zdroj pro napsání této sbírky. Svou náklonnost k prvnímu dílu vyjádřil v eseji Esther, kterou publikoval v časopise Welt v roce 1899. Chtěl ji takto dostat na výsluní ze stínu Megillath Esther, která byla u čtenářů oblíbenější. „Ruth je mezi lidmi málo oblíbená.“ Básnické kvality díla Ruth u něj hrály „prim“. „Byl to básník a autor této knihy, který nám ukázal vývoj státu Izraele od smutných počátků až po nádheru v Bohu a králi zaslíbenému Jeruzalému. Kniha za účelem povznesení mysli, oplývající dojemnou a jednoduchou krásou.“
Také Wernerovi bratři se aktivně podíleli na šíření sionistických myšlenek: Prof. Dr. Julius Werner, žijící v Bielsko- Biale, a radní Dr. Ludwig Werner, zakladatel a čestný předseda židovského tělovýchovného klubu ve Vídni. Siegmund Werner zemřel krátce po smrti své manželky 5. května 1928 ve Zlatých Horách a byl pohřben na židovském hřbitově v Jihlavě.
Petra Knápková, Olomouc
Přeložila: Vendula Torres (studentka)
Tento židovský autor se narodil ve Vídni, kde žil až do dokončení studia medicíny. Jakožto zubní lékař si otevřel vlastní praxi v Jihlavě. Tam se také stal členem obecní rady. Jako žid se angažoval v sionistickém hnutí, v prvním židovském akademickém spolku „Kadimah“ a ve vlastním hnutí jménem „Gamala“. Roku 1896 odešel znovu do Vídně, kde se stal osobním sekretářem Theodora Herzla. Do roku 1903 pracoval také jako redaktor Herzlova týdeníku Die Welt. Roku 1904 se se svou rodinou přestěhoval zpět do Jihlavy. Zde se podílel na založení a organizaci mnoha židovských spolků a psal četné sionistické časopisecké příspěvky. Do oblasti beletrie přispěl sbírkou básní Ruth und andere Gedichte.
Pohřbený je na židovském hřbitově v Jihlavě.
