Ottokar Hans Stoklaska, známý též pod pseudonymem Stoklasser, se narodil 23. června 1852 v Kyjově jako syn státního úředníka. Navštěvoval gymnázia ve Strážnici a Mikulově a v letech 1870 až 1873 studoval na vídeňské univerzitě dějiny, zeměpis, německou literaturu a filologii. Od února 1874 byl zaměstnán jako profesor absolvovaných disciplín na německé vyšší reálné škole v Prostějově. Zde působil čtrnáct let, než roku 1888 odešel do Brna, aby vyučoval na zdejší zemské vyšší reálné škole. V roce 1901 byl jmenován ředitelem brněnského dívčího lycea, ale již roku 1905 odešel do důchodu a přesídlil do Vídně, kde nakonec Stoklaska 7. září 1934 ve věku 82 let zemřel.

Stoklaska byl převážně dramatik: Z jeho divadelních her, které vyšly i v tisku, můžeme jmenovat veselohru Wenn man sich nicht kennt (1878), historickou slavnostní hru Tu felix Austria nube! oder Das Fest zu Iglau (1881), frašku Im Ruhestande (1892) a veselohru Heinzelmännchen (1896). Další, nevydaná dramata jako např. Die weiße Fahne (1893), či Der Einzige (1910) byla uvedena pouze na jevišti. Vedle divadelních her sepsal Stoklaska lyrickou sbírku Historische Gedichte (1884) a povídku Die silberne Schlange (1903) a pro školní potřeby vydal mj. Schillerovo drama Don Karlos, Infant von Spanien (1895). Dále se společně s Paulem Kirschem (1844-1940) postaral o vydání antologie Deutsches Dichterbuch aus Mähren (1892). Kromě toho pracoval v redakcích Brünner Morgenpost a Brünner Zeitung.

(Na základě sekundární literatury zpracoval Radek Flekal)

Přeložil: Radek Flekal (student)

Ottokar Hans Stoklaska (*1852, pseudonym: Stoklasser) pocházel z Kyjova, studoval na vídeňské univerzitě a od roku 1874 vyučoval na německé vyšší reálce v Prostějově. Od roku 1888 působil v Brně (na zdejší zemské vyšší reálce, poté jako ředitel dívčího lycea). V roce 1905 odešel do penze a přesídlil do Vídně, kde ve věku 82 let zemřel. Byl činný především jako dramatik (např. veselohra Wenn man sich nicht kennt, 1878, či fraška Im Ruhestande, 1892), dále pracoval v redakcích Brünner Morgenpost a Brünner Zeitung a vydal společně s Paulem Kirschem antologii Deutsches Dichterbuch aus Mähren (1892).