Johann Carl Ratzer se narodil 10. 12. 1802 v Bystřici pod Hostýnem jako syn obchodního ředitele Franze Ratzera a jeho ženy Susanny (dcery primátora města Lipníka nad Bečvou Johanna Pfronga). Nejprve se vzdělával doma a v roce 1816 začal navštěvovat gymnázium v Lipníku. Mezi lety 1819 a 1820 studoval na gymnáziu v Kroměříži se zaměřením na humanitní obor. Od dětství měl „divadelní představy”. Od roku 1821 studoval na Universitě v Olomouci filosofii (zde jej ovlivnil jeho profesor filosofie a estetiky Dr. Franz Fiker) a od roku 1824 do 1827 studoval právo. Byl členem olomouckého básnického kruhu. 1826 zemřel jeho otec a nezanechal po sobě žádný majetek.
5. 10. 1827 nastoupil Ratzer do služby na magistrátu v Olomouci jako civilní a kriminální praktikant, o dva roky později se přestěhoval do Klášterního Hradiska. V roce 1830 přesídlil do Kyjova na Moravě, kde do prosince 1837 působil v registratuře a jako sekretář na tamním magistrátu. V tom samém roce se stal vyšším správním úředníkem kyjovského královského statku. V tomto roce (bylo mu 35 let) také vyšla jeho první básnická sbírka Poetische Versuche, ve které jsou docela neobratně a pateticky oslavovány láska, přátelství a příroda. Následující roky, které strávil v Kyjově, byly velmi plodné, co se jeho básnické tvorby týče. Hned v příštích dvou letech se objevily další tituly: Balladen und Lieder (1839), Das Lied vom Vaterlande (1839), Genie. Romantisches Gedicht (1839) a Raphael. Trauerspiel (1839). Tady se jedná o tři úzké svazky s básněmi silně ovlivněnými romantismem a o romantické drama. V roce 1844 vyšly v Brně Liederträume - dva malé svazky s hudebními básněmi a v roce 1846 básnická sbírka Gedichte. Ve stejném roce vyšel ve Vídni jeho básnický svazek Das eroberte Granada, ve kterém se projevuje jeho obdiv ke středověkému Španělsku. V roce 1849 se Ratzer přestěhoval do Místku na severní Moravě a tam působil jako okresní hejtman, už v roce 1850 byl povolán do Vídně, aby tam pracoval jako konzultant na ministerstvu spravedlnosti. V 1851 se objevila v Novém Jičíně jeho sbírka Lieder des Einsamen. Muzikálnost této sbírky upomíná na Liederträume. O rok později vyšel svazek Ost- und West-Rosen. V roce 1853 řídil Ratzer 5 měsíců provizorní vedení za účelem správy oblasti v Moravské Třebové, v 1855 se stal stálým členem a referentem moravské komise pro zatěžování a regulaci půdy v Brně a působil také jako příslušník zemského sněmu. Ve stejném roce vyšla jeho sbírka Sonette. Ein Halbhundert. Dílo, ve kterém odráží bolest ze ztráty svého bližního a zdůrazňuje poslání básníka a umělce obecně.
V roce 1860 se objevila jeho báseň Die eigene Welt. Báseň, která je ve skutečnosti příběh ve verších o síle poezie. Je to pohádková sága, ve které jsou ještě patrné dozvuky romantismu (obdiv ke středověku a Orientu, mýtus, fantazie, minulost, …) a především vliv Novalisova románu Heinrich von Ofterdingen. Forma silně připomíná středověkou poezii, báseň je rytmická, a tudíž je zjevně určená pro zpěv. Postavy jsou silně idealizované a nesou archetypální znaky, přičemž každý hraje určitou roli a žádný z nich nepodléhá vlivu času, příroda je vyobrazena jako neustále se měnící síla. Na konci básně vystupuje vypravěč, aby čtenáři zprostředkoval svůj závěr: Zpěváci (=básníci) jsou proroci.
V roce 1861 vyšlo dílo Romanzen, které obsahovalo sedm básní psaných v duchu španělských romancí. Ve sbírce se opět objevuje obdiv ke středověku a jeho morálce. Rytíři jsou vždy vylíčeni jako nositelé cti, věrnosti a lásky. Opět jsou zde patrné stejné motivy jako ve sbírce Die eigene Welt, např. příroda jako nezkrotná síla a objevují se i další motivy: láska, která je věčná a překoná všechnu nenávist, a krása života, kterou si má člověk užívat. V básni Verlorene Schlacht popisuje básník sám sebe jako pohana poraženého v bitvě s křižáky, čímž má být znázorněn obraz básníka jako takového ve společnosti. V jiné básni obdivuje básník věrnou lásku hrdinovy vdovy. Obecně vyjadřují básně obdiv básníka k silně idealizovanému středověkému Španělsku.
V roce 1863 se objevuje poslední Ratzerova sbírka, Balladen. Ratzer zemřel 11. 11. 1863 v Brně. V jeho pozůstalosti jsou ještě další nepublikovaná díla.
Vlasta Jiranová (Olomouc)
Přeložila: Tereza Kelarová (studentka)
